Tak k nám konečně přišla ptačí chřipka, čehož jsem se velmi obával. Teda aby bylo jasno, já se ani tak neobával toho vlastního viru, který je tu s námi odjakživa, ale spíše reakcí médií a chudáků nebohých slepic a krůt, které budou z důvodu zbytečného strachu drobnými majiteli vybíjeny. S první uhynulou labutí se mnozí místní zapřisáhli, že "zruší" svých pár slípek, jelikož mají malé vnouče. Přitom tento postup je zbytečný - virus ptačí chřipky je v civilizovaném světě tak málo nakažlivý, že veškeré poplašné zprávy, které občas zazní zejména z Novy, jsou naprosto směšné.

Ptačí chřipka, nebo-li původně ptačí mor, je tu s námi odjakživa, popsaná však byla až na konci 19. století. Nebezpečná forma její mutace známá jako H5N1 pak byla poprvé zaznamenána v Asii v roce 1997 - tedy před devíti lety! Přesto se nám občas média snaží podbízet fakt, že je tu snad teprve posledních pár měsíců a že je to naprostá katastrofa. Faktem zůstává, že na běžnou chřipku ročně zemře na jeden milion obyvatel naší planety a na ptačí H5N1 za celou dobu existence pár desítek jedinců. Ačkoliv je každá smrt rodinnou katastrofou, ten nepoměr mezi těmito dvěma čísly musíme brát v podtaz.

Pokud tedy máte slepici a bydlíte v Hluboké nad Vltavou, dejte ji šanci k životu, protože na houbách bude dobrá i za rok ;-).