Rosa CoeliJak jsem již nakousnul v předchozím článku, zatímco většina rodin přinejmenším u nás na Moravě trávila nedělní čas ve vyhřáté vaně, či u televizoru, kde běžel houževnatý hokejový zápas, my jsem vyrazili na již dlouho plánovaný hon na turistické známky v okolí. Zklamali nás v Ořechově, kde sice nedávno proběhla známá rekonstrukce bojů z druhé světové války, leč brána vojenského muzea byla zamčena poměrně silným řetězem, se kterým si neporadila ani pilka mého reklamního nožíku z České spořitelny. To o kousek dál v Dolních Kounicích nás do ubrečeného dne již vřele pozdravila romantická ruina husity vypáleného kláštera Rosa Coeli.

Je to krásné místo. Kdysi jsem tu byl na noční prohlídce, která dává gotickým prostorám prorostlým břečťanem jedinečný ráz. Klášter byl vyrabován ziskuchtivými husity již před staletími, ale paradoxně díky této katastrofe si zachoval původní gotický punc. Za dvacet korun (a studenti za deset) se tak rázem přenesete do zelené Británie či na francouzské prastaré kláštery. Zajímavostí také je, že zříceninu ve čtyřicátých letech zakoupil jistý doktor a v jeho držení byla až do poloviny sedmdesátých let přes veškerou kolektivizaci. Tehdy věnoval památku městu a po nejnutnějších sanačních pracích se tato sestra či možná sestřenka tišnovského kláštera Porta Coeli otevřela překvapeným návštěvníkům.

Rosa Coeli
Zakaboněná a promáčená obloha fotografii příliš nepřála, přesto však pohled do srdce kláštera s krásnými gotickými oblouky.

Dolní Kounice však ani zdaleka nepatřily jen klášteru, ale také silné židovské komunitě, po které se dochovala židovská čtvrť , synagoga a také malebný hřibutvek vysoko ve svahu nad městem. Ten je dnes z historického hlediska nedotknutelný, zatímco nebožtíci sousedního civilního hřbitova mají svou budoucnost nejistou.

Dolní Kounice - Židovský hřbitov
Klasické "opilé" náhrobky židovských měšťanů pohlíží již stovky let do slzavého údolí řeky Jihlavy. Vždyť nejstarší zdejší datovaný náhrobek spadá do druhé poloviny 17. století. Tehdy krvácely země Koruny české pod kopyty odcházejících švédských vojsk s nimiž neodcházela pouze válka dnes známá jako třicetiletá, ale také hospodářský rozvoj kdysi bohatého království.

Je toho mnoho v Dolních Kounicích k navštívení, ale sílící déšť nás opět zahnal do auta a silniční ukazatele do nedalekých Ivančic, kde se 9. října 1929 narodil Vladimír Menšík a kde se také dlouhá desetiletí nacházela kolej Jednoty Bratrské, která vychovala nejednoho předbělohorského šlechtice z učebnic dějepisu. Ale to již opouštíme Ivančice zcela zklamáni, neboť ouřad, kde prý měla být expozice k Menšíkovi a Alfonsi Muchovi, který odtud také pochází, byl samozřejmě uzamčený na tři západy. Znechuceni avšak hnání Alfonsem Muchou a jeho slavnou Slovanskou epopejí jsme na plné otáčky řezali zatáčky směr Moravský Krumlov, kde se ona epopej nachází v poněkud chátrajícím zámku.

Dovolte mi menší nadsázku. O Slovanskou epopej má zájem Praha, která má na malířskou sbírku sic legitimní nárok, faktem však zůstává, že epopej sem byla zapůjčena na dobu neurčitou víceméně ze strachu před nastupujícím komunismem. Dnes o samotný krásný zámek při meandru řeky Jihlavy však nemá nikdo zájem a tak sanacechtivá stavba chátrá. Zlý šotek v mé hlavě mi snad i napovídá, že se jedná o chladný kalkul pražských ouřadů, kteří chtěji věc dotáhnout natolik daleko, až bude převoz Slovanské epopeje zpět do Prahy životně důležitý.

Zámek Moravský Krumlov
Pomalu chátrající zámek v městečku na ostrohu v meandru řeky Jihlavy - Moravský Krumlov. Jak dlouho zde slavná Moravská epopej Alfonse Muchy vydrží? Přitečou spíše peníze z Ministerstva kultury či evropských fondů nebo kamion s partou stěhováků?

Den už se chýlil ke konci, ale přecijen jsem chtěl ještě rodince ukázat ŘOPík. Nevíte co je to řopík? Ale ano, dobře je znáte. Jsou to takové ty malé vojenské pevnůstky, abych byl přesný - vzor 36 nebo 37. Poetický název řopík je vlastně akronym, tedy zkratka, poněkud méně poetického "Ředitelství Opevňovacích Prací". Dva takové řopíky opravují mí přátelé poblíž Moravského Krumlova v lesích směrem na Olbramovice. Stránky "Vojenského minimuzea" najdete na adrese www.minimuzeum.com a někoho, kdo Vás za nějaký ten malý peníz provede, snad každý víkend. Brno je přecijen již nějaký ten kus cesty a nemůže zde na Vás průvodce čekat každý den.

Minimuzeum ČS opevnění
Kdysi to byla zarostlá a zcela zapomenutá pevnůstka, kterých je tu při hranicích s Rakouskem celá línie. Vemte však pár nadšených lidí a po těch osmi či kolikati letech sám žasnu, kolik práce zde odvedli a jak se ta šedesát let stará minulost opět probudila.

Déšť si již nebere žátné servítky a kropí nás jak při červnové bouřce. Nastal čas definitivně zvednout kotvy a vrátit se do ospalého Brna.

Klášter Rosa Coeli

Slovanská epopej
Minimuzeum ČS opevnění