Když jsme se naposledy stěhovali, za oběť málem padla krabice, která obsahovala sbírku starých pohlednic. Nejsou to ledajaké pohlednice, ale pohlednice, kde adresátem či příjemcem byl někdo z naší rodiny. Jsou tu tedy i takové kousky, jenž pamatují císaře Pána a pak i některé mladší exotičtější. Je to však sbírka již historická a tak ty nejmladší pohledy spadají do dětských let mé mámy - tedy do let 60. a 70. 20. století. Když se těmi pohledy člověk začne přehrabovat, dýchá na něj génius té doby, melancholie zašlých světlých včerejšků a všudepřítomná prvorepubliková elegance, kterou tak ostře znemravnil bolševik.

Vybral jsem pár pohledů, na kterých chci demonstrovat, jak se tehdy psalo. Je zajímavé, že již za první republiky jedni používali moderní "post-humanistické" písmo, které je dnes nejběžnější a nejčitelnější a druzí - zejména z vyšších konzervativnějších kruhů, vytvářeli něco naprosto fantastického, dnes naprosto nepředstavitelného. Jací to asi byli lidé, když i pouhopouhé přání představovalo mistrovské dílo kaligrafie? Byl jsem však posléze v naprostém šoku, když jsem spatřil pohled, jenž byl odeslán až v roce 1954.

Všechny pohledy jsou klikací...

Starý pohled
Tento pohled byl odeslán 17. června 1954 z Prahy do Brna. Naprosto dokonalé písmo však svědčí o tom, že pisatel byl přinejmenším duchem "oldenglish gentleman", protože takto krásnou kaligrafickou úpravu moderního humanistického písma nemá ani nejstarší pohled sbírky z roku 1916.

Starý pohled
A tady vidíte pravý protiklad paradoxně o celých 9 let mladší poslaný jen pár dní po pádu Německa 21. května 1945. Autor byl světoběžník a projevilo se to i v jeho písmu, které má již znaky postmoderny. Je zajímavé, že když na to teď tak koukám, tak takto přesně píše i můj děděček a máma.

Starý pohled
Posuneme-li se opět o pár let zpátky do roku 1933, písmo se nám proměnilo ve velmi pěkné a úhledné dílko, které je narozdíl od prvního pohledu i lépe čitelné. Pokud by jsme vynechali několik estetických linek a místo pera bychom do ruku vzali propisku, je to již běžné písmo jak z cvičebnice Psaní.

Starý pohled
Tady tento pohled z roku 1938 mě zaujal naopak formou adresáta: "Milostivé paní pí. L. Rašínové, choti ředitele banky". Když to tak člověk čte, zní to snad až příliš snobsky, nicméně tehdy se tak psalo a bylo by celkem legrační, kdyby se tak psalo doposud.

Starý pohled
Pro srovnání ještě přiložím zmíněný nejstarší pohled, který byl odeslán 17. března 1915, tedy před 91 lety. Kaiser je tou dobou ještě naživu a loňské léto vypukla strašlivá světová válka. Fanda (Fandor) je stále mladík bez zkušeností a projevuje se to i v jeho občas kostrbatém písmu, kterým píše "Velectěné slečně Josefě Dočkalové".

Starý pohled
A teď bych Vám rád ukázal můj nejoblíbenější pohled. Napsán byl 30. června roku 1919 a to Karlem Rašínem. Karel se narodil roku 1863, byl to můj prapradědeček a jeho bratr Alois tou dobou řídil ustavující se ministerstvo financí nové republiky. Adresátem je "milovaný Bohoušek", desátník jistého 8. československého pěšího pluku a můj pradědeček.

Starý pohled
A nakonec také pohled ze zahraničí. Rok se bohužel nedochoval (30. léta), ale ten text opravdu místy připomíná spíše román pro cudné dámy. Přecejen znáte snad někoho se jménem Fandor? Ano Ano! Je to ten Fandor z nejstaršího pohledu.


Naše nesmrtelnost je dána předevší tím, kolik toho zanecháme svým potomkům. Proto pohledy ani dopisy nevyhazujte, jelikož se jednou možná najde nějaký takový Janek, který si v nich bude roku 2108 číst na svém 3D monitoru a napíše o Vás článek do blogu o jakési starodávné praprababičce či prapradědečkovi :-).