Ty semestry se čím dál tím více zkracují, pomyslel jsem si, když jsem se dneska ráno vzbudil. A je to tak, čas se nám nějak zrychluje a především dny jsou podezřele více vyplněné nezbedným programem než dříve. A tak tu máme již 8. zápočtový týden a čtvrtý rok studia nám pomalu končí. Takový student čtvrtého ročníku už pomalu začíná chápat, jak to na univerzitě chodí a tedy ví, kde a kdy lze využít kdejaké skulinky ve starých zvycích ještě starší fakulty aby se učivu mohl věnovat co nejméně - ale co to povídám, chtěl jsem samozřejmě napsat co nejefektivněji. Já to nazval "efektivní management studia" :-D.

Efektivní management studia rozhodně není synonymum pro flákotu, tedy pro čas strávený chytáním lelků. Vždyť utvořit si dobrý management je především vysokou školou života a byrokracie přinejmenším. V rámci tohoto managementu jsem si dnes musel udělat v tom svém "lelkůlovu" čas na zápočtovou písemku z "Dějin raného novověku střední Evropy", kód HIA108d prosím. Minulý týden ve středu jsem si řekl, že se tedy na ten tajemný a neprobádaný novověk kouknu o víkendu a to samé jsem si řekl, ovšem bez valného úspěchu, také v neděli večer. Nakonec jsem otevřel své poznámky v úterý, tedy dnes, okolo desáté hodiny dopolední a jal se dělat malý taháček (velikost písma 5pt). Vyšší princip morální káže, že dělat taháčky je podlé a nemorální, nicméně udělat dobrý taháček o rozměrech 15x5cm z celého raného novověku je doména přinejmenším těch, kteří se honosí doktorátem z taháčkologie. Pokud takový doktor svůj taháček dokončí, zpravidla umí danou látku lépe než ten, který se fakta a data bifloval nazpaměť dlouhé dny. Dobrý taháček vyžaduje totiž především dobrý systém a strukturu a pokud člověk tuto logickou kostru v dějepisné látce najde, má vyhráno.

Mladí nadějní i zcela beznadějní historiemilové tráví večery po nejrůznějších romatických stavbách Čech, Moravy i Dolních Rakous...

Taháček jsem zpracoval za příjemných 30 minut a tak jsem si ho mohl po sobě alespoň několikrát přečíst a nahlédnout do literatury. Vyzbrojen touto taháčkologickou magií jsem vyrazil po poledni směr Historický Ústav naší Alma Mater, který je tak historický, že se za posledních dvacet let takřka nezměnil a postupně se nám dále "historizuje = rozpadá" před očima. Leč historik je hnůj a plebs, který univerzitě přinese pramalý kapitál, a tak se univerzitní peníze spíše sypou do výstavby nejmodernějšího kampusu ve střední Evropě a jiných "tržně efektivnějších" fakult. No ale dobrá, když nás tedy okolo 50 lidí usedlo do učebny s kapacitou třiceti posluchačů a různě rozložili své psací potřeby kde se dalo (klín, věšák, zem, odpadkový koš), přišel i náš mladý PhD. a rozdal nám desetibodové zadání. Jaká však byla moje radost, když jsem viděl otázky mně velmi dobře známé, jelikož velmi podobné dostala jedna naše spolu-studentka v předtermínu. Tak to vidíte, písemku jsem snad napsal, taháček jsem použít nemusel a tak jsem se nezpronevěřil ani onomu vyššímu principu a mladý PhD. je i nadalé mladým a oblíbeným PhD....