Tak jsem to propásl. Chtěl jsem udělat velkou oslavu, sezvat mažoretky z celého Brna a vsadit pamětní desku, ale nakonec jsem to v tom všem pracovním nasazení propásl a první rok, ano už je to rok, v novém bytě jsem promeškal. Asi bych tedy měl nejprve sepsat, co vše už nefunguje, co vše už je rozbité a kolik sousedů a sousedek už na mě podalo žalobu za rušení nočního klidu a prosakování vody z koupelny a odpadkového koše v kuchyni, ale to bych se už opakoval, tak se spíš jen pochlubím tím překrásným výhledem na kopce na západě a úžasný, opravdu úžasný, západ slunce.

Dnes na obzoru poprvé prolétla eskadra vzdušných balónů a také potetované šaliny mi neustále připomínají, že se už opět blíží Ignis Brunensis a Noc kejklířů, vůně opékaných buřtů a vůbec letní sezóna v Brně vyzdobena nesčetným množstvím předražených zahrádek i nejrůzněji na rychlo stloukaných budek, kde prodávaj pivo a tlačenku s cibulí a do toho kytara a řev a výrostci pod barákem, kteří v letních teplých nocích demolují výkladní skříň blízké lékárny a lavečky a z popelnic si dělají kopací míč.


A to je můj výhled na západní kopečky z mého křesílka v pátém patře

Léto je prostě za rohem. A stalo se toho opravdu mnoho od toho předchozího. Letos už to nebude dvouměsíční flákota, ale vlastně pracovní proces prořízlý týdenním putováním po jižních mořích a snad i několika víkendy letních festivalů, které se pro mě staly opravdovým středopólem letního očekávání. Je to tak. Zatímco jeden střádá korunu na egyptskou Hurghádu, kde je Čechů více než na Václaváku, já dám přednost malebné Malé Skále s malebnými skalisky a romantickou zříceninou a přátelům a muzikantům a té neskutečné náladě a těm buřtům a stanům v kopřivách a jezům a rozbláceným kalužím a spoře oděným slečnám.

Tak se tam možná uvidíme, co vy na to?