Kopeček - KrálíkyNa Kopečku nad městečkem Králíky kdesi na česko-polském pomezí stojí od nepaměti poutní kostel s přilehlým klášterem. V létě tu pobíhají turisté kupující tu malý suvenýr, tu zase svatý obrázek. Další obdivují obrazy, architekturu, čistý horský vzduch a příjemné ticho. Všude kolem se po hřebeni táhnou nekonečné pastviny na jejichž vrcholu stojí už nějaký pátek ocelová rozhledna. Před Vámi se otevírá výhled na tři světové strany. Od západu k severu se táhnou hřebeny Orlických hor až k Velké Deštné (1115 m n.m.), pod kterou se otevírají nekonečné polské roviny Kladska. Stačí však pohledem pokračovat dále k východu, kde ve zvlněné rovině exploduje mohutný masiv Králického Sněžníku stoupajícího do výše 1424 m n.m.

Rozhledna na Kopečku - KrálíkyA přeci tím výhledy ani zdaleka nekončí. Jen co se svahy Sněžníku skloní pokorně zpět k údolí, štafetu přebírá Hrubý Jeseník táhnoucí se až kamsi k jihovýchodu, kde volně přechází v Jeseník Nízký a pak v Oderské vrchy, ale to jsme již kdesi v Hornomoravském úvalu dobrých padesát kilometrů vzdáleném od příjemně tichého Kopečku. Jen co se pokocháš výhledem do širého kraje, můžeš pokračovat dál do hvozdů Jeřábu (1009 m n.m.), na jehož úpatí ve výšce 850 m n.m. ve skrytu stromů skoro až zapomenutě a velmi prostě pramení Tichá Orlice, která se o devadesát kilometrů dále setkává s dravou Divokou Orlicí a jako společná Orlice urazí ještě dalších třicet kilometrů než v Hradci nalezne stejnou notu s řekou Labe.

První pohoří, první panorama...

Králický SněžníkKrálický Sněžník (1424 m n.m). Králíky. Vojenské pevnosti z předválečné doby. Sudety. Potkávající se osudy tří národů. Vždyť samotná hora, která  miliony let shlíží na tento kraj má toliko názvů. Němci ji říkávali Grulicher Schneeberg, v Polsku Vám odpoví Śnieżnik Kłodzki. Stejně jako většina našich pohoří i masiv Králického Sněžníku je hraničním pohořím a na nejvyšší vrchol se dostanete jak z moravské strany tak z Polska. Ačkoliv je dnes Sněžník tím druhým, neboť nejvyšším vrcholem Moravy se může pyšnit Praděd (1492 m n.m.), nebývalo tomu tak vždy, jelikož postupným zvětráváním "Králičák" přišel o dobrých sto metrů kamenné čepice, která se sesunula do údolí a vytvořila charakteristický klín lavinového pole. které zejména v zimě září na desítky kilometrů daleko. Ostatně svou symboliku si Sněžník zachovává i tím, že právě na jeho svazích pramení 344 kilometrů dlouhý tok řeky Moravy.

Panorama - Králický Sněžník
Pohled z Kopečku na masiv Králického Sněžník od severu k jihu. V údolí z "kotle" protéká řeka Morava. Vpravo se rozprostírá polská rovina, na pravém okraji pak stoupají vzhůru hory Hrubého jeseníku.

Druhé pohoří, druhé panorama...

Hrubý Jeseník - PradědHrubý Jeseník. Ten vyšší bratr chudého Nízkého Jeseníku. Centrum lyžařských sportů a nejvyšší moravské pohoří. Praděd (1492 m n.m.) s charakteristickou věží vysílače do jejíž výšin na vyhlídkovou plošinu 80 metrů nad zemí Vás vyveze výtah, je dominantou nejen zdejšího regionu ale hned několika samosprávných krajů. Praděd uvidíte z Hradeckého kraje, z Pardubického kraje, Olomouckého kraje, Moravskoslezského kraje a za pěkného počasí také z Vysočiny a prý že i z kraje Zlínského. Hrubý Jeseník je oblíbenou lyžařskou destinací Domorodců nížinatých, kteří houfně za prvního sněhu obsazují dálkové autobusy a z Brna, z Olomouce i z Ostravy vyrážejí na Petříkov, na Červenohorské sedlo a na Ramzovou, kde tě lanovka vyveze až na Šerák (1350 m n.m.), který nabízí nejdelší sjezdovku u nás (3260 metrů), která se také díky největšímu převýšení 550 metrů již pomaloučku potichoučku blíží alpským poměrům.

Panorama - Hrubý Jeseník
Pohled z Kopečku na východ a jihovýchod, kde se na obzoru táhne hlavní hřebenovka Hrubého Jeseníku od Ski-areálu v Ramzové až k Pradědu.

Třetí pohoří, třetí panorama...


Orlické horyOrlické hory. Adlergebirge. Góry Orlickie. Mé oblíbené. Skoro dvacet let tu stojí naše chaloupka. Žijí tu mí příbuzní. A ostatně jsem tu prožil snad všechny prázdniny zimní i letní kam až má mladá paměť sahá. Nejsou to hory vysoké - Velká Deštná (1115 m n.m.). Na kosodřevinu narazíte opravdu jen v těch nejvyšších polohách. Jsou však milé, přívětivé a klenou se do výše z relativně nízké krajiny. Výsledkem jsou krásné výhledy. Dostanu-li se dnes na chalupu, občas sedneme v podvečer do auta a vyrazíme na Suchý vrch (995 m n.m.), na jehož svahu leží naše vesnička Orličky. Holý vrchol porostlý klečí nabízí překrásné  večerní výhledy na zapadající Slunce a pomalu se rozsvěcující vesničky kdesi dobrý půlkilometr pod námi.  Obloha je poseta tisíci hvězdami a  okolí je naprosto tiché. Jen kdesi pod námi poblikávají v oknech televizory. V dáli na severozápadním obzoru ozařují noční oblohu Pardubice a Hradec Králové, na severu vykoukne krátce před západem Sněžka a i samotný kotouč Slunce zapadá za pohoří viditelné pouze v tomto okamžiku - sedíš a nevěříš svým očím, koukáš v dalekohledu na svahy Krkonoš a Ještědu viditelné v kontrastu rudého kotouče - obé jsou odtud vzdáleny leteckou čarou dobrých 140 kilometrů

Panorama - Orlické hory
A naposledy poněkud už podzimní a dost vzdálené panorama celé hřebenovky Orlických hor od Bukovohorské pahorkatiny na jihu (Suchý vrch) až po Góry Stolowe a Broumovské stěny na severu. Panorama tak zabíra oblast dlouhou více než šedesát kilometrů. Z charakteru Orlických hor je také patrné, že jakmile se jednou dostanete na hlavní hřeben, projdete celou trasu téměř po rovině. To je také jeden z důvodů proč je náhorní stezka s krásnými výhledy skrze kosodřevinu využívána zejména cyklisty a v zimě běžkaři. Po celém pásmu také v tisícimetrové výšce neustále narážíte na pásmo předválečného opevnění a tak se můžete vždy schovat před deštěm. Panorama bylo pořízeno z rozhledny Osičina "poblíž" Hradce Králové.