Na Kopečku nad městečkem Králíky kdesi na česko-polském pomezí stojí od nepaměti poutní kostel s přilehlým klášterem. V létě tu pobíhají turisté kupující tu malý suvenýr, tu zase svatý obrázek. Další obdivují obrazy, architekturu, čistý horský vzduch a příjemné ticho. Všude kolem se po hřebeni táhnou nekonečné pastviny na jejichž vrcholu stojí už nějaký pátek ocelová rozhledna. Před Vámi se otevírá výhled na tři světové strany. Od západu k severu se táhnou hřebeny Orlických hor až k Velké Deštné (1115 m n.m.), pod kterou se otevírají nekonečné polské roviny Kladska. Stačí však pohledem pokračovat dále k východu, kde ve zvlněné rovině exploduje mohutný masiv Králického Sněžníku stoupajícího do výše 1424 m n.m.

A přeci tím výhledy ani zdaleka nekončí. Jen co se svahy Sněžníku skloní pokorně zpět k údolí, štafetu přebírá Hrubý Jeseník táhnoucí se až kamsi k jihovýchodu, kde volně přechází v Jeseník Nízký a pak v Oderské vrchy, ale to jsme již kdesi v Hornomoravském úvalu dobrých padesát kilometrů vzdáleném od příjemně tichého Kopečku. Jen co se pokocháš výhledem do širého kraje, můžeš pokračovat dál do hvozdů Jeřábu (1009 m n.m.), na jehož úpatí ve výšce 850 m n.m. ve skrytu stromů skoro až zapomenutě a velmi prostě pramení Tichá Orlice, která se o devadesát kilometrů dále setkává s dravou Divokou Orlicí a jako společná Orlice urazí ještě dalších třicet kilometrů než v Hradci nalezne stejnou notu s řekou Labe.

První pohoří, první panorama...

Králický Sněžník (1424 m n.m). Králíky. Vojenské pevnosti z předválečné doby. Sudety. Potkávající se osudy tří národů. Vždyť samotná hora, která  miliony let shlíží na tento kraj má toliko názvů. Němci ji říkávali Grulicher Schneeberg, v Polsku Vám odpoví Śnieżnik Kłodzki. Stejně jako většina našich pohoří i masiv Králického Sněžníku je hraničním pohořím a na nejvyšší vrchol se dostanete jak z moravské strany tak z Polska. Ačkoliv je dnes Sněžník tím druhým, neboť nejvyšším vrcholem Moravy se může pyšnit Praděd (1492 m n.m.), nebývalo tomu tak vždy, jelikož postupným zvětráváním "Králičák" přišel o dobrých sto metrů kamenné čepice, která se sesunula do údolí a vytvořila charakteristický klín lavinového pole. které zejména v zimě září na desítky kilometrů daleko. Ostatně svou symboliku si Sněžník zachovává i tím, že právě na jeho svazích pramení 344 kilometrů dlouhý tok řeky Moravy.


Pohled z Kopečku na masiv Králického Sněžník od severu k jihu. V údolí z "kotle" protéká řeka Morava. Vpravo se rozprostírá polská rovina, na pravém okraji pak stoupají vzhůru hory Hrubého jeseníku.

Druhé pohoří, druhé panorama...

Hrubý Jeseník. Ten vyšší bratr chudého Nízkého Jeseníku. Centrum lyžařských sportů a nejvyšší moravské pohoří. Praděd (1492 m n.m.) s charakteristickou věží vysílače do jejíž výšin na vyhlídkovou plošinu 80 metrů nad zemí Vás vyveze výtah, je dominantou nejen zdejšího regionu ale hned několika samosprávných krajů. Praděd uvidíte z Hradeckého kraje, z Pardubického kraje, Olomouckého kraje, Moravskoslezského kraje a za pěkného počasí také z Vysočiny a prý že i z kraje Zlínského. Hrubý Jeseník je oblíbenou lyžařskou destinací Domorodců nížinatých, kteří houfně za prvního sněhu obsazují dálkové autobusy a z Brna, z Olomouce i z Ostravy vyrážejí na Petříkov, na Červenohorské sedlo a na Ramzovou, kde tě lanovka vyveze až na Šerák (1350 m n.m.), který nabízí nejdelší sjezdovku u nás (3260 metrů), která se také díky největšímu převýšení 550 metrů již pomaloučku potichoučku blíží alpským poměrům.


Pohled z Kopečku na východ a jihovýchod, kde se na obzoru táhne hlavní hřebenovka Hrubého Jeseníku od Ski-areálu v Ramzové až k Pradědu.

Třetí pohoří, třetí panorama...

Orlické hory. Adlergebirge. Góry Orlickie. Mé oblíbené. Skoro dvacet let tu stojí naše chaloupka. Žijí tu mí příbuzní. A ostatně jsem tu prožil snad všechny prázdniny zimní i letní kam až má mladá paměť sahá. Nejsou to hory vysoké - Velká Deštná (1115 m n.m.). Na kosodřevinu narazíte opravdu jen v těch nejvyšších polohách. Jsou však milé, přívětivé a klenou se do výše z relativně nízké krajiny. Výsledkem jsou krásné výhledy. Dostanu-li se dnes na chalupu, občas sedneme v podvečer do auta a vyrazíme na Suchý vrch (995 m n.m.), na jehož svahu leží naše vesnička Orličky. Holý vrchol porostlý klečí nabízí překrásné  večerní výhledy na zapadající Slunce a pomalu se rozsvěcující vesničky kdesi dobrý půlkilometr pod námi.  Obloha je poseta tisíci hvězdami a  okolí je naprosto tiché. Jen kdesi pod námi poblikávají v oknech televizory. V dáli na severozápadním obzoru ozařují noční oblohu Pardubice a Hradec Králové, na severu vykoukne krátce před západem Sněžka a i samotný kotouč Slunce zapadá za pohoří viditelné pouze v tomto okamžiku - sedíš a nevěříš svým očím, koukáš v dalekohledu na svahy Krkonoš a Ještědu viditelné v kontrastu rudého kotouče - obé jsou odtud vzdáleny leteckou čarou dobrých 140 kilometrů


A naposledy poněkud už podzimní a dost vzdálené panorama celé hřebenovky Orlických hor od Bukovohorské pahorkatiny na jihu (Suchý vrch) až po Góry Stolowe a Broumovské stěny na severu. Panorama tak zabíra oblast dlouhou více než šedesát kilometrů. Z charakteru Orlických hor je také patrné, že jakmile se jednou dostanete na hlavní hřeben, projdete celou trasu téměř po rovině. To je také jeden z důvodů proč je náhorní stezka s krásnými výhledy skrze kosodřevinu využívána zejména cyklisty a v zimě běžkaři. Po celém pásmu také v tisícimetrové výšce neustále narážíte na pásmo předválečného opevnění a tak se můžete vždy schovat před deštěm. Panorama bylo pořízeno z rozhledny Osičina "poblíž" Hradce Králové.