Paso Fedaia Lyžařské městečko Penia se nachází na konci údolí, které se zvedá prudkými svahy až k úpatí ledovce Marmolada, kde se nachází překrásná zamrzlá přehrada v průsmyku Fedaia. Chtěl-li člověk na večer trošku uniknout před osazenstvem hotýlku Albert, kde jsme byli ubytovaní, mohl buď vyrazit utrácet eura do hospod nebo vyrazit s foťáčkem do hor. Kupodivu jsem zvolil tu druhou možnost a kupodivu jsem byl naprosto sám :-D.

Val di Fassa Na začátku týdenní dovolené v italských Alpách jsem si dal tři cíle: strávit den na nejvyšším ledovci italských dolomit Marmoládě, po sjezdovkách zdolat padesátikilometrový okruh kolem masivu Sella Ronda a dobýt průsmyk Fedaia ovšem již po svých, tedy pěšky. Každý úkol po úkolu jsem splnil na jedničku až na ten poslední. Buď mě bolely nohy nebo bylo špatné počasí. Přes den pak člověk musel lyžovat, neboť skipass stál 150 euro a bylo by šílenství se kdesi poflakovat. Třetí den jsem se nakonec přecejen odhodlal a na večer ledabyle oblečen a vyzbrojen GPS navigačním přístrojem vyrazil do hor. Z Penie to nebylo zas tak daleko - podle mapy cca 6 kilometrů po dobře upravené horské silnici s minimálním provozem, ale na cestu jsem vyrazil pouze v šusťácích, tričku, bundě a kšiltovce s představou, že za dvě hodiny budu zpět.

Pozor divoká zvěř Minuta míjela minutu a zakrátko jsem byl uprostřed zalesněného údolí zcela opuštěný - žádný náznak civilizace. Začalo se smrákat a mě poprvé napadlo, zda-li zdejší les neobývají třeba medvědi. Při každém prasknutí větvičky jsem se tedy zaposlouchal, zda-li nezaslechnu funění obávané masožravé šelmy. Ale to se již na obzoru objevily první hvězdy a pravá noc nastala dříve než by si leckdo připustil. Což o to, noc mi ani tak nevadila, jelikož zasněžené svahy zářily ve svitu měsíce jak obrovský maják, horší to bylo s klesající teplotou. Přehrada v průsmyku Fedaia se totiž nachází v nadmořské výšce okolo 2000 metrů, jedná se tedy o dost podstatné převýšení, neboť Penia leží dobrý půlkilometr níže. Z ledovce Marmolada pak celou noc padal velmi chladný vítr, který celé dílo dokonal.

Lavina na silnici Jak jsem tedy postupoval dál a les okolo byl postupně řidčí a řidčí, začala mi huba cvakat zimou. Postupně jsem také míjel značky upozorňující na přítomnost zvěře, což mi na odhodlání také moc nepřidalo. Posledním hřebíčkem do rakve byl pád malé laviny, která z poloviny zatarasila silnici přímo před mýma očima. Nad dobrodružným duchem zvítězil rozum, já se otočil o 180 stupňů a svižným klusem jsem vyrazil zpátečním směrem. Po návratu domů již teploměr ukazoval -20 stupňů a já byl celkem rád, že jsem protentokrát "akci Fedaia" vzdal. Ačkoliv jsem chtěl přehradu dobýt v některém z následujících dnů, už se mi to nepadařilo. Do hor totiž přišlo krásné počasí a já odpoledne trávil na výborně upravených sjezdovkách. Nakonec jsem průsmyk Fedaia navštívil o několik dní později na lyžích, ale o tom někdy příště.