Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, tedy konkrétně v městečku Westouter na belgicko-francouzském pomezí, tak tedy zde se narodila Geike Arnaert. V sedmnácti Geike poznala baskytaristu, songwritera a producenta Alexe Calliera a kytaristu Raymonda Geertse a tak se zrodil nový Hooverphonic, který se stal nástupcem staršího uskupení Hoover, které téhož roku debutovalo s výtečnou deskou "A New Stereophonic Sound Spectacular" (hit 2Wicky) a zpěvačkou Lies Sardonius. Český hudební svět Hooverphonic však docenil relativně nedávno. Před třemi lety vyšlo oslnivé "Sit Down and Listen to" plné hitů, které znáš i ty, aniž o tom třeba víš. A co že to Hooverphonic vlastně dělá za muziku? Velmi kvalitní inteligentní pop, ambientní pop, klubový pop (když se do toho ale Alex s Raymondem opřou, těžko mluvit o ambientní muzice, ale o výborné kytarovce).

Na podzim minulého roku pak byly dokončeny práce na poslední desce "No More Sweet Music", což je dvojdisk se stejnými skladbami, ale s různou aranží, tedy s aranží "pro rádia" a klubovou aranží (do pododného dobrodružství se nedávno pustila česká kytarovka Southpaw: sladký kotouč pro holky a tvrdší pro pány). Kritická veřejnost toto album přijala velmi vřele (musicserver.cz: 8/10) a jak bylo patrné i na živo, ta laická klubová jej přijala ještě srdečněji. Koncem září totiž Hooverphonic vyjeli na své podzimní klubové turné od Holandska přes Čechy a Moravu až po Švýcarsko. Našinci mohli navštívit dva koncerty v pražském Abatonu a jeden na brněnské Flédě. Tak se tedy pojďme podívat, jaké to bylo ve své syrové čistotě, bez zlepšováků nahrávacích studií.

Takže začněme s playlistem: You Love Me To Death, We All Float, Music Box, No More Sweet Music, Wake Up, Eden, Wicky, My Child, Jackie Cane, The World Is Mine, Dirty Lenses, Vinegar & Salt, Mad About You, You Hurt Me. A naplánované přídavky: Tomorrow, Last Thing, Sometimes, Magenta, Expedition Impossible a na závěr procítěná ambientní Ginger, kterou si Geike a pánové naprosto užili. Pokud Hooverphonic alespoň trošku znáte, musíte mi dát za pravdu, že se jednalo o výborný playlist, který byl složený prakticky pouze z hitů, z nichž mnohé musí být známé i naprostému hudebnímu ignorantovi (Mad About You u nás použil do svého reklamního spotu Eurotel).

Ačkoliv nebylo vyprodáno, hala brněnské Flédy byla příjemně zaplněná vděčnými fanoušky, kteří svůj vděk dávali najevo snad dostatečně jasně a přehršle přídavku si zasloužili po právu. Písničku You Love Me To Death mám rád. Je to dokonalá poezie, dokonalá muzika a tak mě snad jen trošičku mrzí, že jsme ji slyšeli jako první, kdy zvuk ještě nebyl zcela vyladěný a Geike Arnaert se trošičku ztrácela - tedy já ji prakticky vůbec neslyšel. S dalšími skladbami se však vše v dobré obrátilo a i před podiem byl zvuk velmi dobrý. Osobně se mi nejvíce líbilo podání Vinegar & Salt, což bylo téměř k nerozeznání od studiové nahrávky. Geike se zpěvem před publikem tak neměla naprosto žádný problém a celý koncert se nesl mnohdy až v komorním rázu, kdy dav s otevřenou pusou koukal na do emocí ponořenou Geike. Stačilo zavřít oči a člověk se ihned naladil na stejnou vlnovou délku, nevnímal svět a brázdil širé oceány belgické muziky dobré dvě hodiny (čirý odhad, protože jsem se ve spěchu nechal hodinky doma).

Byl to výborný koncert, byla to výborná muzika, bylo to výborné publikum a byli to především skvělí Hooverphonic, kteří s námi komunikovali jak se jen dalo. Pokud tedy příště uvidíte při čekání na MHD upotávku na koncert jakýchsi Hooverphonic z Belgie, neváhejte a utíkejte si koupit lístek. Za ty směšné dvě stovky se to rozhodně vyplatilo.

Hooverphonic (EN)
Hooverphonic (CZ)
Klub Fléda