Inverze, v pozadí Nízké TatryV Tatrách jsem nebyl deset let. O to větší bylo mé zděšení, když naše posádky dvou automobilů v Žilině zjistily, že severní slovenská dálnice i po těch letech stále nestojí. Dost ale narážek na soutěživé bratry, kteří nás snad již brzy předeženou v HDP per capita. Vzhůru do dobrodružství nebohé šestice toulající se po skalnatých vrších divokých Tater. Vzhůru do oslavných příběhů o jejich bojích s medvědy Brtníky i Kodiaky. Vzhůru do tajuplných setkání s horskými domorodci! A abychom to vzali pěkně z gruntu, započněme naše vypravování o výstupu na Rysy - nejvyšší vrchol Polska a jeden z nejnavštěvovanějších štítů Vysokých Tater. To odehrálo se Léta Páně 2007, 19. srpna v odpoledních hodinách.

Eurocamp FICC a Lomnický štít v pozadí. Naše povídání bych započal rovnou v cíli, kterým byla Tatranská Lomnice, konkrétně pak Eurocamp FICC - největší svého druhu ve sluneční soustavě. Pominu-li nepřítomnost  či totální zchátralost krytého bazénu, autoservisu a uzavřené koliby, což vše nám bylo nabízeno v letáčku odpočívajícím v dvou na týden pronajatých chatkách, byl to kemp pěkný, díky stále relativně nedávné kalamitě také s překrásným výhledem na Lomnický štít a okolí. Každá z dvoupatrových na sebe nalepených chatek nabízela luxus  poměrně zašlé koupelny s hotelovými mydílkami vyrobenými ještě za vlády soudruha Husáka, ještě více zašlého hajzlíku - rozuměj toalety mísové a celkem slušného obývacího pokoje se dvěma lůžky, který byl spojen s ložnicí v patře dosti krkolomným schodištěm, které nedovolovalo patrovým nocležníkům před výstupem požívati alkoholické nápoje neb by došlo k úrazu a znáte ty dnešní pojišťovny.

Popradské pleso. Vlevo na horizontu štít Satan (o 80 m nižší než Rysy). První den jsme vyrazili na Rysy. Počasí bylo dokonalé, jelikož při opuštění chatky jsme skrze nepropustnou mlhu viděli maximálně náš vozový park a tudíž nikoho nesvalil akutní infarkt myokardu při pohledu na strmá skaliska dobré dva kilometry nad námi. Nakonec jsme však z údolních mlh vystoupali a o dobrých 20 kilometrů dál zaparkovali vozy na parkovišti pod Popradským plesem. Startovní nadmořská výška snad kolem 1200 m n.m. Cílová nadmořská výška 2500 m n.m. Jak poetické. 1300 výškových metrů, 6500 schodů v průměrném panelovém domě! Bylo krásně. Popradské pleso jak velká nehybná bublina odráželo vše co bylo nad ním a že toho bylo mnoho. Tu Ostrava, tu Satan a tam kdesi za štíty nejvyšší hora Polska - Rysy.

Petr zvaný Atta s kládou na rameni. To mu bylo ještě hej. Pár set metrů pod vrcholem se nachází Chata pod Rysmi. Její nevýhoda spočívá v tom, že veškeré suroviny je sem nutno vynést lidskou silou. Nad Popradským plesem tak potkáte přístřešek a v něm celou hromadu mléka v papírových pikslách. Když vynesete alespoň čtyři piksle, dostanete čaj zdarma. Pak tu máme také rozměrná polínka na otop. Vynes jedno vzhůru a dostaneš výškový certifikát zdarma. A pokud jsi lenoch či prostý smrtelník z brněnské kotliny, připrav si padesátikorunu na půllitr točené Kofoly nebo stoprocentní džus. I já poučen výstupem před deseti lety, nahmatal jsem v kapse padesátikorunu, ovšem našli se i tací nepoučení, kteří sebevědomě vzali do rukou poleno. Nadmořská výška snad kolem 1400 m n.m. No co Vám budu povídat. Kdesi v nadmořské výšce kolem 1800 m n.m. skončilo poleno v blízké kosodřevině, kamarád druhého dne vysílením padl a zbytek dovolené proležel v posteli, kde mu jedinou společnost dělal horký čaj a dietní rohlík.

To už jsme ovšem opustili porost kosodřeviny a dostali se na území nikoho. Všude jen kámen a kámen. Kdesi hluboko v údolí pod námi oral pole traktor, zde by jste však jakoukoliv květenu hledali marně. Místo potu přišel na řadu chlad a vítr a my míjeli první sněhová pole, která jednoduše neroztají a neroztají - leda že by snad byly z umělé hmoty pro potěchu turistů. Na Chatě pod Rysmi jsem nakonec místo plánované padesátikoruny vypil dvěstě slovenských korun a začal úpěnlivě počítat týdenní rozpočet. Když si tam tak sednete a koukáte do údolí na Žabí plesa a naproti na Satana, který už je najednou kdesi na Vaši úrovni a Vy si už nemusíte zalamovat krk pohledem vzhůru, posedne Vás pocit vítěze. Od toho jsou ovšem Rysy, aby nejednoho cestovatele položily na záda a tak zde v euforii kdekdo končí výpravu na Rysy, které jsou ještě nějaký ten stometr nad námi.

Moje maličkost v sedle nad Chatou pod Rysmi, která je patrná vpravo od mého ramena. Poslední metry jsou vpravdě tuhé. Počítám krok. Ještě jeden a ještě jeden. Můj dech připomíná adepta na dovolenou v plicním sanatoriu a trouchnivějící větrovka, která vyšla z módy v roce 1993 ztěžkla vypocenými a draze zaplacenými tekutinami. Pod vrcholem naši expedici opouští dvojice odpadlíků a tak nakonec na vrchol vystupujeme pouze čtyři. Zde ovšem veškerá romantika končí. Vrchol Rysů je totiž poměrně malý a tak se na něj vejde všeho všudy padesát jedinců. Vzhledem k faktu, že se jedná o nejvyšší horu Polska a tradiční cíl turistů - vždyť na vrchol vyšplhal i samotný Lenin a po něm pak každoročně tisíce a tisíce pionýrů, poptávka po vrcholové fotografii mnohonásobně převyšuje nabídku a tak Vy zcela zničení čekáte, až se laskavě dostanete na řadu a blýsknete se s vrcholovým patníkem. Odměnou je Vám překrásný výhled na slovenské i polské Tatry, na polské Mořské oko kdesi kilometr pod Vámi jehož od tebe odděluje téměř strmá skalní stěna a na vzdálenou polskou rovinu táhnoucí se až kamsi k Baltu.


Mořské oko z vrcholu Rysy Rysy od Žabích ples
Vlevo Mořské oko na polské straně Rysů odkud kupodivu také vede značená trasa kolmo vzhůru. Vpravo pak Rysy ze slovenské strany od Žabích ples.

Na vrcholu Rysy Pohled z vrcholu Rysy na Slovensko (na jih).
Vlevo jeden ze dvou vrcholků Rysů (lehce přes 2500 m n.m.), který byl oproti asi o tři metry nižšímu vrcholku poměrně liduprázdný (na vrcholu dva členové naši expedice). Vpravo pak pohled z Rysů na slovenskou stranu. V pozadí je štít Satan (kolem 2400 m n.m), dole se nám pěkně bliští Žabí plesa a tam kdesi v dáli na horizontu stoupají Nízké Tatry.

Dokonáno jest. Zvládli jsme to.