V neděli jsem měl opravdu napilno. Jen co jsem se vrátil celý polámaný a unavený z Pavlovských vrchů, už na mě opět čekalo další pozlátko v podobě volného vstupu do Zoologické zahrady v Brně - Bystrci. V neděli se tu totiž konal ptačí den a kdokoliv kdo se mohl prokázat, že se podle nějakého takového ptáka jmenuje, ten ušetřil stokorunu. A jelikož já se mohl prokázat přímo ptákem zpěvákem, nebylo již téměř co řešit. Tedy abych pravdu řekl, v brněnské ZOO jsem byl naposledy snad před patnácti lety a tak jsem byl celkem překvapen, co nového zde je a co naopak nenávratně zmizelo.

Vůbec ony ty zoologické zahrady dnes už poněkud ztrácejí svůj smysl a jsou spíše takovým reliktem tzv. druhé kolonizace - zejména Afriky v 19. století. Tehdy měšťanstvo Londýna, Paříže či Vídně zachtělo vidět exotické zvířectvo z divokých krajin svého království či dravé republiky. U nás rostly zoologické zahrady jako houby po dešti zejména v 50. letech minulého století jakožto důkaz toho, že i na malém městě pracující dělnický lid může si dovoliti zřídit ZOO. Jediný, kdo v tomto excesu trpěl, pak byla nebohá zvěř, ze které se stala ve dvacátém století vítaná exotická komodita. Dnes se naštěstí již od naprosto divokého odchytu zvířat na savanách ustoupilo a v zoologických zahradách civilizovaného světa najdete pouze domestikovanou divočinu, která netuší, jak má vypadat její přirozený domov, nicméně a právě proto je čím dál tím více palčivější otázka, proč v dnešní době masmédii vlastně zřizovat ZOO?

Pokud tedy nebudeme brát v úvahu ten majetnický rozměr 19. a 20. století, který dnes nemá morální opodstatnění - tedy domestikovat divoká zvířata jen proto, abychom na ně mohli přes mříže se zmrzlinou v ruce koukat a  blýskat fotoaparátem, pak na ZOO dnešní doby bohužel můžeme pohlížet již jen jako na genovou banku fauny. Opravdu některé druhy dnes žijí jen díky zoologické práci, jelikož v divoké přírodě se už téměř nevyskytují a jsou to tedy endemité par excellence. Za zmínku stojí zubr či Převalského kůň. Vrátíme-li se však ještě k tomu prvnímu rozměru funkce ZOO, jsou z určitého pohledu celkem morbidní také takové ty adopce. "Adoptujte si ježka a dáme Vám tady cedulku". Pokud tedy zoologické zahrady nemají dostatek prostředků, aby nebohému ježkovi zabezpečily důstojný ježčí život, proč kdysi před desítkami let domestikovaly jeho prapředky? Nebylo by takovému ježurovi, tygrovi, lachtanovi, lvovi či rovnou slonovi lépe, kdyby zůstal ve svém přirozeném prostředí a my, neustále hladová lidská civilizace, místo lovných ok a sítí použili fotoaparát a kameru? Nebyl by to lepší pocit, kdybychom žili s myšlenkou, že lední medvěd žije na kře a loví tuleně než s myšlenkou, že lední medvěd žije na několika desítkách metrů čtverečních s bazénkem se zapáchající vodou? Proč? Pokud nemůžeme odchyceným a již domestikovaným zvířatům zajistit perfektní (nikoliv pouze dobré) podmínky k životu, které alespoň vzdáleně mohou nahradit jejich přirozené prostředí, nemáme je jednoduše vůbec chovat.

Zoologické zahrady dneška to ví a prahnou po investicích, které by z železobetonového kriminálu utvořily stánek kontaktu člověka s modelem mizejícího faunistického biotopu. Již se nastaví malé výběhy pro opičáky, ale spíše safari jako náš Dvůr Králové. Ptáci již nemají voliéry, kde ani nemohou roztáhnout svá křídla, ale chovají se na velkých prostorách či rovnou v otevřené krajině jsou-li dostatečně domestikovaní. A ten nejlepší přístup k zoologické práci? Ten nalezneme pouze v Africe, matce všech zoologických zahrad. Pouze v tamních zvířecích parcích, kde jsou pány situace oni a hosté my, můžeme žasnout a poznávat, jak krásný, pestrý a bohatý ten náš svět je.

Zoologická zahrada Brno
O zoologických zahradách na wikipedii
Fotografie ze ZOO Brno - Bystrc