Sobotního večera vystoupila v rekonstruovaném pražském klubu Rock Café irská skupina The Frames s všestraným frontmanem Glenem Hansardem. Byl to můj první živý koncert této hudební delikatesy a tak stěží mohu napsat objektivní reportáž, proto mi případně odpusťte některé nedokonalosti. Začněme například u nedokonalosti naprosto fatální - díky obrovskému zájmu, vždyť lístky byly vyprodány po několika dnech, jsem sledoval celý koncert z dost podstatné vzdálenosti zcela nevhodné k pořizování smysluplných fotografií a tak tentokráte se skutečný fotoreport nekoná.

Po několika měsících přijely na Flédu opět spasitelky z Gaia Mesiah a Brno jim bylo vděčné, o čemž svědčí vyprodaný bouřlivý sál. Pominu-li minerálku, která mi v těch všech emocích přistála během koncertu na fotoaparátu (ale to vše už k tomu prostě patří), publiku, které vytvořilo výborný kotel, musím dát jedničku s hvězdičkou. A jak oznámkovat Gaiu Mesiah? O tom více v článku.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, tedy konkrétně v městečku Westouter na belgicko-francouzském pomezí, tak tedy zde se narodila Geike Arnaert. V sedmnácti Geike poznala baskytaristu, songwritera a producenta Alexe Calliera a kytaristu Raymonda Geertse a tak se zrodil nový Hooverphonic, který se stal nástupcem staršího uskupení Hoover, které téhož roku debutovalo s výtečnou deskou "A New Stereophonic Sound Spectacular" (hit 2Wicky) a zpěvačkou Lies Sardonius. Český hudební svět Hooverphonic však docenil relativně nedávno. Před třemi lety vyšlo oslnivé "Sit Down and Listen to" plné hitů, které znáš i ty, aniž o tom třeba víš. A co že to Hooverphonic vlastně dělá za muziku? Velmi kvalitní inteligentní pop, ambientní pop, klubový pop (když se do toho ale Alex s Raymondem opřou, těžko mluvit o ambientní muzice, ale o výborné kytarovce).

Poslední srpnová sobota patřila v amfiteátru pod lipnickou zříceninou hudebnímu festivalu Kvílení. Letos to byla moje premiéra a příjemný zážitek zpočátku lehce přerušený přeháňkami. Sešlo se tu několik seskupení od Mig 21 přes Clou, Lenku Dusilovou až po Gaia Mesiah, která zde nalezla asi největší ovace. Jak tedy to sobotní odpoledne (a následný večer) vypadalo se dozvíte dále.

Benátská noc nám skončila a nyní přichází čas to všechno sepsat. Sepsat to sice subjektivně, zároveň však spravedlivě a snad alespoň s elementární slušnou odborností. Hlavním trhákem 14. ročníku letního festivalu na Malé Skále byl bezesporu legendární německý hitmaker Scorpions a česko-německé uskupení Die Happy, jejichž program vyplnil hlavní páteční večer. Bylo by však nadmíru nečestné psát pouze o "škorpících" či "dájhepy", protože během pátečního, sobotního a nedělního dne vystoupilo více než sto interpretů.

Ačkoliv jsem zde včera jásal nad programem Hrachovky, po necelých 24 hodinách je vše naopak. Na Hrachovce mě nikdo neuvidí, naopak poctím svou návštěvou odmítanou Benátskou noc na Malé Skále. Tentokrát je to již definitivní a nevratné, protože jsem své "rozhodnutí" potvrdil zakoupením lístku. Takže snad bude krásné tropické vedro, lidé budou kolabovat a před stage tak bude dostatek místa.