Jihomoravští vodohospodáři už od začátku roku odpouští Brněnskou přehradu.  I když mělo být vše hotovo již na jaře, přetrvávající deště a opravy elektrárny nakonec hladinu na nejnižší úroveň snížily až v létě. Vlastně ani nevím, jestli bude jezero ještě klesat, cílem ale měla být hladina o celých deset metrů níže než za normálního stavu. Tím se brněnské jezero zmenšilo na třetinu své běžné plochy a díky prodlevám jeho kaňonovité severní dno zarostlo a připomíná opět údolí řeky Svratky – tak to tu naposledy vypadalo za první republiky ještě před stavbou vodního díla.

Za devatero horami a devatero řekami spočívají řecká království. Nevíme jaký je věk a zdali se nadcházející události staly, jisté je však jediné - mírumilovná města středomoří žila jasným a bohatým životem, než se jednoho dne objevil v poklidném městečku Gepidia tajemný muž ze severu. Nebyl to stařec, ba však nebyl to ani mladík a tento tajemný muž vyhledal starého kmeta Heriastoise a pravil, „Ctihodný kmete, jehož moudrost je známá i za hranicemi této země a jehož rady pomohly mnohým, vážil jsem dlouhou cestu, abych zvěstoval zprávu o strašném konci tvého synovce Croccuse, krále vizigótského kmene Gotharů, kterého jsi miloval jako vlastního syna! Tajemné hordy válečníků válí se na nás z jihovýchodu“

Pavlovské vrchy patří k těm nejkrásnějším přírodním výtvorům na jihu Moravy a potažmo v celém Česku, byl jsem tedy upřímně rád, že jsem se sem po dvou letech opět dostal. A i když nezbyl čas na dobytí vrcholu Děvína, který se klene stovky metrů nad nehybnou hladinou zdejších jezer, přesto to stálo za to. Slunce svítilo, zelené velikonoční pivo teklo proudem a všichni se divili, jak je to vůbec možné, aby bylo na začátku dubna bezmála pětadvacet nad nulou.

Před pár týdny mě dohnala minulost, brněnská redakce České televize totiž objevila můj stařičký webík o Brnu a na něm pak článek o tajemné podzemní říčce Ponávka, která po staletí protékala Brnem, na konci 19. století se ale pomalu stala součástí stokové sítě a protékala snad ještě tajemnějšími šachtami pod Brnem. Obyvatelé východního středu Brna okolo dnešního Příkopu tak měli občas vytopený sklep, v 70. letech pak ve štole prasklo plynové vedení, ten se nahromadil a stoka explodovala.

Přebytek dovolené z minulého roku jsem spotřeboval na lyžích v Korutanech. Hraniční pohoří s Itálií je zde protkáno několika lyžařskými areály a tím největším je dnes Nassfeld – Hermagor. Když jsem tu byl poprvé, na Čecha byste narazili stěží, areál okupovali Maďaři a lyžaři z blízkého Slovinska, časy se ale mění a Nassfeld před několika lety objevili i Češi. Stále častěji mám pocit, že zatímco na našich horách se občas nedomluvíte mateřskou řečí, v Rakousku nebo Itálii máte prakticky jistotu, že na lanovce pojedete s mladou českou rodinkou z Brna nebo Prahy.

Po poměrně dlouhé době, vlastně po několika letech, jsem si zase něco objednal z Amazonu. Místo abych využil letního levného dolaru, počkal jsem si na konec roku, kdy je dolar zase nahoře – zasluhoval bych pár facek. Na druhou stranu, po dvou letech jsem rozbil Google AdSense prasátko, které po celý rok pěkně rostlo díky tomu, že návštěvníci tohoto bločku snad až neskutečně efektivně klikali na textovou reklamu uvnitř článků, za což mají můj velký dík, takže se můj účet brzy nafoukne o dalších 200 dolarů.