Tři měsíce, tři barvy aneb jarní trikolora. Modrá, hnědá, zelená. Každý měsíc jsem vylezl na vrchol Medláneckého kopce a pořídil jedno a totéž panorama dvou stromků. Nyní se můžete podívat, co se s jedním obrazem stane po pouhých dvou měsících. Stačí pouze pár slunečních paprsků a je tu malý zázrak. Vzhledem k blížícím se čarodějnicím je však možné, že některý ze studentů blízkých kolejí VUT vytáhne sekeru a bude mít dřevo na otop - už se to tu stalo mnohokrát. Tímto také uzavírám sérii článků o té naši medlánecké "hoře", protože už to přestává bavit číst i našeho hyperaktivního psa. Od zítřka tedy již jen zábavné články pro celou rodinu podle kuchařky "modrého" abyho.

Je-li předchozí článek výsledkem nalezené inspirace, tak pak tento fotoreport je o tom hledání. Hledal jsem tu inspiraci s foťáčkem na svém oblíbeném medláneckém kopci, který nám teď pěkně kvete a tak je co fotit. Za kopcem v údolí pak celý den létali větroně a tak bylo opravdu na co koukat. Nakonec jsem našel i trošku času na autoportrét, ale to raději nebudu moc rozmazávat, protože každý autoportrét zavání tak trochu narcismem. Bohužel bych radši snímal nějaké jiné těleso než sebe, ale žádné takové v mém okolí není dostatečně povolné pro podobné pokusy se světlem :D.

Poslední týden jsem měl tvůrčí krizi, která mě dohnala až k psaní o meteorologii, což se asi na běžný bloček zas tak nehodí. Důvod je prostý - nedostatek čerstvého dubnového kyslíku. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než vyrazit s foťáčkem do okolních luhů a hájů, kde mě můzy opět políbily (škoda jen že pouze obrazně). A proto dnes vzdám hold lidem, kteří si to zaslouží, jelikož jejich generace překypuje inspirací, která by naplnila desítky takových blogů, přestože jsou obvykle spíše předmětem veřejného posměchu - dnešní článek věnuji inspirativním dědečkům.

Včerejší prosluněný den jsem strávil bitím žen. A co je horší, nebil jsem ženy cizí, ale mně nejbližší, tedy ženy rodinné. Den jsem započal tím, že jsem surově a nehumánně zbil mamku a po několikahodinové přestávce jsem ještě surověji zbil babičku a sestřenice. Nejeden ženský spolek pod záštitou gender studies by mě zajisté okamžitě odsoudil a nazval sexistickým zaostalým prasetem oslavujícím východoevropské zpátečnické sváky.

Dneska mi došla dlouho očekávaná složenka na paušál u Eurotelu. Byl jsem v březnu v Alpách - poslal pár MMS a několikrát si přečetl došlé e-maily. Běžně platím okolo 300,- měsíčně a tak jsem si tak říkal, že díky roamingu to bude dvojnásobek. Ale kdeže! Po roztržení obálky na mě vykváklo číslo 1400,-, což mně pro dnešek "trošku" skazilo náladu a tak žádný článek dnes za trest již nevýjde :D.

Mám to do školy z kopce. Není ale zas tak prudký a tak se příjemně jede i nazpět. Na jaře toho využívám a druhou polovinu semestru tak ušetřím za "šalinkartu". Konečně to vypadá, že i tentokrát budu moci kolo vytáhnout, očistit, duše nafouknout a do soukolí nakapat nějaký ten kolomaz. Mám to trošku složitější, protože moje "škola" je rozeseta po celém centru Brna a tak zvláště když přecházím z jedné budovy do druhé, je bicykl ideálnější dopravní prostředek než ve švech praskající a v letních dnech propocená šalina :-).