Upřímně řečeno, nemám rád otravnou reklamu. Nemám ji rád ve své poštovní schránce, nemám ji rád v novinách a nemám ji rád ani na svých oblíbených WWW stránkách. Proč ji nemám rád? Vždyť jsem na to již odpověděl! Protože je otravná. Reklamu na svůj web dáváme proto, aby nám něco vydělal. Čím více však na svůj web takových reklam dáme, tím se stane méně přehledným, méně konzistentním a více adware než dříve. My návštěvníci jsme pak znechuceni. U velkých WWW projektů s tím nic nenaděláme. Jejich návštěvnost je obdivuhodná a tento luxus nepříjemností pro běžného čtenáře si mohou dovolit. Příkladem budiž například takový domácí iDnes.cz, na jehož layoutu je textové i grafické reklamy požehnaně. Trošku jinou reklamou je reklama kontextová.

První máj byl plný událostí. Můj první máj byl tentokráte narozdíl od roku minulého symbolem úklidu, havárie elektrické zásuvky a sledování ČT24. Tak to jen tak stručně okomentuju.

Na bločku teď dojde v průběhu měsíce k několika drobným změnám, tak se nelekni milý návštěvníku. Mezi prvními změnami je mé pohrávání s reklamním systémem AdSense. Ne! Blog se opravdu nezmění ve výkladní skříň. Fuj! Ale ten malý banereček oddělující úvodník od hlavního textu Vás snad na záda nepoloží. Dočasně bude zobrazovat pravděpodobně nesmyslné reklamy a vesměs anglické, ale to je jen otázka času, než se vše tzv. vytuní.  V průběhu května by se také mělo generování stránek snad několikanásobně  zrychlit (10x - ovšem pouze na straně serveru, takže to poznáte pouze za špičky právě na onom serveru), neboť zejména ve večerních hodinách a obecně za špičky už začíná být občas bloček - zvláště jeho úvodní stránka se statistikou - přes veškerou optimalizační snahu celkem náročný. Tak to je vše, dobrou noc.

Tak jsem časně ráno, rozuměj před polednem, vyrazil do jedné nejmenované spořitelny, tedy do její největší pobočky v Brně. Tato nejmenovaná spořitelna je známa svou rychlostí vyřizování téměř čehokoliv a tak jsem si sebou vzal několik časopisů - přeci jen jsem proseděl na pohovce v čekárně dobrou půlhodinku, než se na mě dostala řada. Chtěl jsem provést úkon, kdy na jednom již podepsaném dokumentu bylo třeba zaškrtnout jedno políčko, kterého jsem si dříve nevšiml. Očekával jsem sepsání nové smlouvy, případně úpravu již té existující s tím, že za deset minut budu zase ve výhni brněnských prosluněných ulic. Chyba lávky.

Ztratil jsem mobil. Jsem smutný. Aby toho nebylo málo, byl to mobil tarifní a tak kdo ví, kolik bude stát nová simkarta nemluvě o tom, že po určitý čas si s ním někdo na můj účet mohl volat přes Zimbabwe do Tokia za stošedesát na minutu. Nyní naštěstí PINem chráněná SIM karta neodpovídá, ovšem stále není zablokovaná na O2. Jsem z toho celý špatný, jelikož doma nemám ani běžný telefon a člověk je opravdu zcela odříznutý od světa. za druhé pak naprosto netuším, kde si mi telefon vytratil, neboť v místě A jsem ho měl, ovšem v místě B nikoliv. Mezi místy A a B jsem se dopravoval automobilem, kde se však mobil také nenašel. Měli-li jste tedy moje telefonní číslo, rozlučte se s ním, zazpívejte mu nějakou pěknou písničku a navždy na něj zapomeňte. Již se nikdy nevrátí. Odpočívej v pokoji  již postarší pane Siemens z čínské fabriky...

Jelikož jsem již dlouho nic nepitval a mé pitvychtivé sebevědomí neznalo hranic, rozhodl jsem se rozpitvat videorekordér SONY  SLV-SE820N. Toto video naši domácnost provázelo pět dlouhých let, ovšem v poslední době postupně začalo stávkovat. Prošlo několika odbornými operacemi až se dostalo do stavu, kdy by byla odborná operace přílišným luxusem. Právě tehdy nastal čas pro příchod Abyho. A Aby přišel, viděl, ovšem Aby nezvítězil.